Ničivá exploze reaktoru v černobylské elektrárně byla jedním z varovných impulsů, že není radno podceňovat energii štěpení atomového jádra těžkých prvků. Laik si obvykle neuvědomí, kolik energie je zapotřebí vyvolat k uvolnění vazeb mezi elementárními částicemi hmoty, pouze víme, že tímto procesem vzniká nebezpečné neviditelné záření.
Jestliže se nám podaří vyvolat termojadernou reakci, již samotný název tohoto procesu napovídá, že tento jev provází značné množství tepla. V praxi to znamená, že jsou uvnitř štěpného reaktoru instalovány regulační tyče, které průběh štěpení korigují, a tím také zajišťují jeho bezpečný provoz.
Štěpná jaderná řetězová reakce uvolňuje obrovské množství energie a ta předává teplo palivovým článkům, které je pak dodáváno technologickému zázemí k výrobě elektrické energie. Jistě není třeba zdůrazňovat, že celý elektrárenský komplex je nesmírně složitým a provázaným celkem. Podstatné však je, že nejcitlivější a nejkritičtější bod je právě reaktor, resp. jeho dostatečné chlazení. Jestliže by jen na krátký čas došlo k jeho přehřátí, může dojít k ničivé explozi a následně k uvolnění radioaktivního materiálu do okolního prostředí.
Třicet let po havárii je zde stále mrtvá zóna
Na konci května 1986 došlo k jednomu z mnoha problematických jevů v Černobylu a rozhodně to není jediný případ, ostatně, havárie v Japonsku je poměrně čerstvá záležitost. Na Ukrajině však před více než 30 lety byla havárie opravdu tragická. Radioaktivní spad zasáhl téměř celou Evropu, ale největší důsledky nesli lidé, kteří se pohybovali v okolí elektrárny.
Dříve obydlená zóna s panelovým sídlištěm, školami a parky se proměnila v mrtvou pustinu, kam se i po tak dlouhé době takřka nikdo neodváží. Ilegální přístup se nedoporučuje vůbec, neboť tu policie operuje s ostrou municí, a navíc je v prvních dvou zónách stále silná radiace. Ve třetí zóně dnes žije dokonce několik desítek seniorů, kteří se sem vrátili z nostalgie, aby jim přiblížila dobu, kdy tu spokojeně žili.