I když lidé chtějí naprosto samozřejmě spokojeně žít, a tedy i bydlet, nemusí jim být obojí automaticky zajištěno. Je spousta lidí, kteří nemají dostatečně hodnotný život, a je tomu tak třeba právě proto, že nemají kde bydlet. Nebo sice nějaké to bydlení mají, ale toto má hodně daleko k ideálu.
A co mají dělat ti, kteří by chtěli důstojně bydlet, jenže jim není osudem přáno? Ti se prostě prozatím ubytují tam, kde je to možné, a pak aby šetřili korunku ke korunce v naději, že snad jednou dají dohromady tak velké peníze, že se za ně pořídí nějaký ten skutečný byt či dokonce dům.
Jenže taková naděje je nejednou mlhavá. Ceny nemovitostí rostou takovým tempem, že se často vzdalují od výše úspor lidí a bydlení je tak nedostupnější a nedostupnější, namísto aby se blížilo jeho dosažení.
A tak si lidé v mnoha případech vlastně vcelku logicky zažádají o hypotéku. Tady by jim prostě mohla banka půjčit peníze, oni by si za ně svou nemovitost koupili a pak po desítky let spláceli…
Jenže ani hypotéky nejsou vždy všem dostupné. Některé nemovitosti jsou tak drahé, že by člověk, který by si je koupil do vlastnictví na hypotéku, nedokázal splácet ani splátky takové hypotéky.
A je potom vše ztraceno?
Není. Je tu totiž i jistá nebankovní alternativa. Ona se totiž někdy sežene i na družstevní byt hypotéka. Sice jen u nebankovní společnosti a sice jen menší část ceny takové nemovitosti pokrývající, ale přesto užitečná. Protože družstevní byty jsou levnější než ty soukromé, a tak tu je třeba půjčit si méně. A to dává naději těm, kdo by klasickou hypotéku nezískali.
A proč takovou možnost nevyužít, když je družstevní byt skoro totéž jako byt soukromý? Pomineme-li určité komplikace s vlastnickými vztahy, jde vlastně o totéž. A tak může mnohý z těch, kdo by jinak žádný byt nesehnali, přesto důstojně bydlet. Což je pro normální život samozřejmost.